Libušino Kolo roku - pro ty, co rádi dlouhé čtení :-)

Se spuštěním e-shopu se ke mně vrátil starší text o Kole roku – pro ty, které hlouběji zajímají příběhy, které inspirovaly  jednotlivé malby. Berte následující slova především jako pobídku k vaší vlastní cestě k bohyním, k ženskému principu ve vás i v existenci kolem vás. Text si samozřejmě mohou přečíst i muži, mají svou vnitřní ženu, stejně jako ženy svého vnitřního muže.  Následující text doporučuji jen, pokud máte chuť na něco hutnějšího - ptala jsem se tří kamarádek, jestli ho sem vůbec dávat. První kamarádka text zhodnotila jako kládu, druhá jako moc hezký a třetí řekla, aniž ho četla, ať ho sem prostě dám, protože je zvědavá, co je za těmí obrázky, co právě nadšeně nakoupila, skrývá. Tož tady příběhy bohyní máte.

Historický rámec 

Víc než tisíc let bylo jediným oficiálně možným zdrojem lidské duchovnosti v zemích českých a moravských křesťanství – které ženský princip ze stvoření vyloučilo. Vše v něm pochází z Boha Otce a ženský princip nemá žádný tvůrčí potenciál. Vím, že v Bibli jsou zmínky o lecčem jiném, ale ikonografie katolické církve mluví o mužích – vládcích a tvůrcích. V žádném z kostelů, které jsem prošla, jsem nenašla sochu či obraz těhotné ženy. Ten zjevný obraz tvůrčího potenciálu ženského principu je pro církev zřejmě nepřijatelný. Pouze žena s novorozenětem mužského pohlaví počatým zázrakem má v církevních svatostáncích místo. 

V průběhu uplynulých dvou století pak došlo k sekularizaci a rozrůznění duchovních zdrojů v našich krajích. Prvním podnětem bylo národní obrození, kdy Češi začali vyhledávat a dotvářet své národní mýty, aby obstáli v konkurenci s dalšími vznikajícími moderními národy a státy, vzhledem k tehdejšímu geopolitickému uspořádání samozřejmě především  v soutěži a soupeření s obyvateli německé národnosti. S tolerančním patentem se též vymanili s  katolictví, do dob osvícenství povinného. Ale nebyli to jen Češi. Předkřesťanské mytické kořeny, zdá se, rezonovaly v době romantismu 19. století celou Evropou - v Čechách se mísily tóny Wagnerovy Jízdy valkýr se zpěvem Smetanovy Libuše - aby pak nacionální a politické ambice Evropanů vyvrcholily v děsivém crescendu dvou světových válek. A teď, po dlouhém období klidu, se začínají ozývat zase. Možná je proto nejvyšší čas začít se dívat na to, jaké kořeny a prameny nás spojují.

Po celé Evropě se pod různými jmény slaví svátky, které pochází z předkřesťanských dob – v češtině se jmenují Hromnice, Filipojakubská noc, dožínky a Dušičky. Půlí čas mezi astronomickými jevy slunovratů a rovnodenností. S nimi pak tvoří osm hlavních svátků v předkřesťanském Kole roku, které bylo součástí většiny kultur, jež žily na sever od Alp. Jejich životní rytmus určovaly sezónní změny podnebí mírného pásu. A v nějaké podobě přetrvaly dodnes – může se vám stát, že domlouváte podrobnosti výzkumu se Švédkou a omlouváte se, že je 30. dubna a musíte už končit, protože máte májový oheň. A ona řekne, že se též chystá k ohni a tančení kolem májky – jen že se musí hodně obléct, protože mají letos ještě sníh. Oslavy vázané na astronomický rok – někdy pokřesťanštěné přiřazením svátku některé z důležitých postav křesťanství – tak můžeme najít po celé Evropě. O čem to svědčí? O tom, že ačkoliv naši předci své bohy a bohyně nazývali různými jmény, rámec, ke kterému se vztahovali. byl velmi podobný.

Jedním ze symbolů kola roku je kolo s osmi loukotěmi – symbol keltského Taranise. Osmiramennou symboliku má i řada slovanských lidových motivů, používaných ke zdobení kraslic, předmětů denní potřeby, běžných staveb i náboženských budov. Osmicípá hvězda v půlměsíci byla i symbolem geograficky velmi vzdálené sumerské bohyně Innany. Slovanské symboly jsou většinou vykládány jako zobrazení slunečního kotouče, který svým ročním cyklem určoval život společnosti způsobem, který si my, lidé žijící v moderní době, dokážeme jen stěží představit. Ale i přesto někteří z nás cítí potřebu se ke svátkům Kola roku vrátit. Hledáme spojení s kořeny, které by bylo úplnější a zdravější, kde by nebyl tvůrčím potenciálem obdařen jen Bůh, ale který by odrážel existenci ve větší pravdivosti a respektoval, že život pochází z propojení mužského a ženského principu. Rezonují s námi zvyky vynášení Morany, házení hrsti mouky Meluzíně, volá nás život ve větším souladu s cykly přírody. Hledáme v knihách i v sobě to, jak mohla vypadat Kola roku v Británii, Francii, Německu – a v našem případě v Čechách.

Prameny českého Kola roku 

Níže představuji Bohyni v její plnosti aspektů a většinou se slovanskými jmény. Popis zdaleka není vyčerpávající – v české kotlině je vrstev mnohem víc, ta slovanská, nebo přesněji řečeno, česká, je poslední. Sestává z pohanství a následných křesťanských vlivů. Doporučuji knihu Záviše Kalandry, České pohanství, pokud přeskočíte polemiky s tehdejšími oponenty, úžasné čtení. Pod slovanskou vrstvou je vrstva germánská, posilovaná po celou dobu úzkým propojením se sousedy. S nimi sdílíme z našeho kulturního rámce opravdu hodně - stačí porovnat pohádky sebrané Boženou Němcovou a mnohými dalšími se souborem bratří Grimmů - O Červené Karkulce, O Šípkové Růžence, O Sněhurce, O perníkové chaloupce, O myším kožíšku, O Popelce - všechny najdeme v lehce odlišných verzích jak v českých, tak i německých sbírkách. A vzhledem k disneyovské klasice, zdaleka nepatří jen Čechům a německy mluvícím Evropanům, ale jsou i součástí anglosaského rámce. Je to možná tím, že kulturní osídlení, které formovalo Česko a i mnohé ostatní moderní státy vychází z v čase ještě hlouběji  ležících vln keltského osídlení. A možná i další národy ztracené v čase, kulturní výměny s antickým světem - a pochopitelně, osídlení České kotliny sahá až po paleolit. Vše je zapsáno v naší krajině – i v našem genofondu. To, že mluvíme česky, znamená, že etnikum Slovanů dokázalo být v časech stěhování národů dostatečně dominantní a krajinu i její obyvatele ovládnout. Ale nepřišli do prázdné krajiny. Genetické výzkumy posledních let tvrdí, že genofond Čechů je tvořen souborem keltských, germánských a slovanských genů - ve třetinovém poměru. Mateřské linie jsou vysledovatelné dokonce až k paleolitickým lovcům mamutů. Takže pokud vnímáte spojení s Věstonickou a Landeckou Venuší - intuice vás neklame.

Zkuste tedy sami v sobě vnímat a hledat vrstvy ženství a naslouchat šepotu té, kterou mnozí před vámi nazývali Bohyně. Někdy je to šepot radostný a extatický, někdy temně znepokojivý a někdy – a to většinou – jen vedoucí prostému bytí v úkolech a výzvách všedního dne. Ve výzvách, které pramení z života lidí v 21. století v této zemi a tomto prostoru. Ať je vám kruh k tomu inspirací.  Popisuje cestu ženy životem i jednotlivé podoby Bohyně, které mohou být vnímány jako archetypální zdroje pro ženskou psýché, nejlépe v příslušném ročním období ale i tehdy, když potřebujeme v sobě některý aspekt posílit.  Kdy my sami, či naši blízcí prochází obdobím života, které s daným archetypem souvisí. A především - pokud vás některý z popsaných aspektů zaujme, zatne drápek - pátrejte sami po jeho příbězích a mýtech, které mohou skrývat ono pověstné zrnko moudrosti právě pro vás. 

Bohyně českého Kola roku

První bohyně Kola roku je Zorja, Jasněnka, Jitřenka – Bohyně předjaří, Bohyně Panna, symbolizující ženskou úplnost samu o sobě. Její čas roku nastává na Hromnice, v době, kdy se rodila první jehňata, ovce dávaly mléko, a to spolu s masem rostoucích jehňat bylo zárukou přežití v době, kdy se zásoby tenčily. Ovce a další zvířata dokázaly suchou trávu, která člověku k výživě nebyla, přeměnit na maso a mléko - proto pastevci svá stáda nade vše oceňovali. Proto je čas předjaří spojován s nadějí. Zvířaty souvisejícími s bohyní předjaří jsou labuť a vlk, kamenem křišťál. Patří k ní vnímání a přijímání  naší úplnosti, opravdovosti, autenticity, odvahy a svobody. V životě ženy je patronkou náročného období, kdy se dívka probouzí do ženství, přichází k ní menstruační cyklus, její tělo zraje z dítěte v ženu. Kdy se z dívenky, která byla spíše to dítě stává jednoznačně ta žena. První menstruace je zasvěcení do období, kdy začíná dívčina cesta růstu od dítěte k ženě, k vnímání odlišností mezi mužem a ženou. V tomto čase je třeba hluboce zapustit kořeny do ženského spoĺubytí a dokázat najít zdravé ženské sesterství. A pokud se to v čase dospívání nepodaří, je možné nechat se archetypem inspirovat k hledání a vytváření zdravých ženských společenství kdykoliv později. Archetyp Panny se pojí s velmi citlivým obdobím, které může být a často je zdroje mnohých traumat. Nicméně v archetypu zvaném česky často ne úplně vhodně Panna je zdroj ženské celistvosti – a proto nabízí cestu k uzdravení. Lze se k ní vrátit v dobách, kdy máme pocit, že jsme se příliš rozdaly a rozpustily ve vnějším světě. Možná přesněji než Panna tuto potřebu být sama sebou, bez definování se postavením ve vnějším světě, vztahem k muži, mateřstvím, prací, vystihuje název Amazonka z antické tradice. K amazonským bohyním patřily Athéna, Artemis a Afrodíté – které nebyly závislé na žádném mužském bohu a svobodně volily svou cestu bytím. neznamená to, že žily bez mužů - zvlášť Afrodíté - ale pouto s mužem nebylo to, co je definuje. Podobnou kvalitu v sobě má i irská Brighid, jíž je v keltském Kole roku zasvěcen čas Hromnic (Imbolcu). Brighid je považována za průvodkyní všemi časy přerodů, jako hvězda naděje svítící na cestu temnými nocemi duše. V archetypu ženské celistvosti je skryt i základní princip práce s psychotraumaty - kde jedním z obranných mechanismů je odštěpení či popření traumatizovaných částí. Cestou k uzdravení je pak začlenění ztracených částí sebe samých zpět do přediva našich duší.

Druhou Bohyní kola roku je Vesna – bohyně jara, bohyně živlu Ohně. Její čas nastává s jarní rovnodenností, barvy, které se k ní pojí, jsou zelená a žlutá. Zelená jako divoce rašící tráva, žlutá jako spousty jarního kvítí a zářivé Slunce. Je spojena s radostí, tvořivostí s jarní bouřlivostí života, slavícího překonání zimního období. Jejím zvířetem je zajíc – jejich jarní námluvy a skotačení jsou symbolem životní síly. Zároveň v sobě propojuje sluneční i lunární energii –  v horním pravém kvadrantu Luny je obrys zajíce velice zřetelný, což zajíce Bohyni zasvěcuje. Vesna je archetypem pro ženskou nezávislost a sílu, archetypem Amazonky, která žije svůj potenciál plně a nezávisle, bez pout a závazků. Má v sobě ale i křehkost a něhu jarních květů a zároveň vědomí si svého jedinečného poslání ve světě. Pradávným symbolem jara je vejce – jako příslib života a nových počátků. Vesna je patronkou tvořivosti a zajíc je inspirací k právu změnit směr K Vesně se v životě můžeme obracet v časech, kdy se cítíme vyhořelé, kdy máme dojem, že jsme se příliš rozdaly ostatním a  kompas nám ukazuje všude kolem, jen ne k nám samotným. Na druhou stranu, někdy není na škodu se sama sebe zeptat zda, umím respektovat svobodný prostor ostatních. Zda není má seberealizace na úkor mých dalších životních úkolů a závazků. 

Třetí Bohyní  Kola roku je Lada – Bohyně lásky a krásy, jejíž čas přichází s keltským Beltine, Filipojakubskou nocí, v níž plály ohně oslavující vyhánění stád na výše položené pastviny. Patronka milostného propojení Boha a Bohyně, Paní velké svatby duše - hieros gamos, splynutí doplňujících se protikladů muže a ženy, které přináší opojnou extázi, a v rovině vědomého milování i poznání duchovního přesahu skrytého v lidské sexualitě a potenciál spojení s vesmírným tvůrčím tancem. Na fyzické rovině zajišťuje sex  pokračování života - žádný z nás by tu nebyl, kdyby se naši rodiče nepomilovali. Vnímat sex jako posvátný pramen života se v našich krajích dlouhá staletí nenosilo. Pokud cítíte potřebu to změnit a uctít svoji schopnost milovat jak v rovině emoční, tak i fyzické, zkuste prozkoumat učení tantry s kvalitními a etickými lektory. Nebo najděte jakoukoliv jinou cestu, která v sobě nese úctu a respekt k lidské sexualitě. Jméno Lada v sobě nese spojení s takovými slovy jako soulad, ladnost, naladění - energie tohoto archetypu vám může pomoci obnovit harmonii a klid při rozmíškách ve vašem partnerství. Její barvou je červená, tak jako jahody, první jarní plody, které přináší. Jejím zvířetem je holubice a kůň.

Čtvrtou bohyní Kola roku je Rusalka – Bohyně živlu Vody, jejíž čas nastává o letním Slunovratu. Je paní emocí, hloubky, naladění, plynutí, propojení. Slz bolesti, radosti, smíchu i smutku. Slz, které přinášejí úlevu a klid, když jim dovolíme téct. Její jsou všechna vodní stvoření, voda, ve které rostou děti v matčině lůně, krev, pot, sliny a slzy. Její je déšť, rosa, jinovatka. Z barev jí náleží všechny odstíny vodní hladiny. Má v sobě schopnost hlubokého citu a navazování vztahů. Ale pozor - ve vlnách emocí je důležité naučit se plavat, protože na hloubce se tá i utonout. Archetyp Rusalky tak můžeme volat v okamžiku, kdy se nám zdá, že síla emocí je pro nás příliš. Je patronkou bouřlivých životních období - v Kole roku jí patří období časného léta, kdy parna střídají prudké bouře. Je také patronkou prohlubujícího se vztahu mezi mužem a ženou, kdy se rozhodují k přijetí závazku rodičovství. 

Pátou Bohyní Kola roku je Živa – bohyně Matka. Její čas přichází s dožínkami, kdy země zlátne obilím a přináší výživu a zásoby na další období. Je tou, která plodí, rodí a vyživuje. Je životní energií, která nám vibruje v buňkách a proudí tělem. Je bohyní, z níž pramení síla k mateřství, dávání ze sebe, schopnost býtí pro druhé a pečovat o ně s nepodmíněnou láskou. V životě ženy je patronkou období časného mateřství, kdy schopnost dát ze sebe potřebujeme nejvíce. Jejím symbolem jsou včely, dávající med a rohatá zvířata, která dávají mléko, barvou je zlatá.

Šestou Bohyní Kola roku je Mokoš – bohyně živlu Země. Její čas nastává o podzimní rovnodennosti. Je bohyní uzemnění, stability, vnitřního klidu, časem Královny, časem zralého mateřství a středního věku v životě ženy. Jí patří pozdní ovoce, jablka, hrozny, ořechy. Je dárkyní hmotného těla a patronkou léčení jeho neduhů, protože jejím darem jsou i hojivé byliny. Patří k ní zvířata žijící v zemi – lišky, jezevci, králíci. Její barvou je hnědá, barva zoraných polí a barvy podzimního listí. Je s ní spojen pokorný dík za život i oslavy s opojným pivem a vínem, které ve zdravé míře dává duši lehkost a jas.

Sedmou Bohyní Kola roku je Morana, Baba Jaga – bohyně Vědma, bohyně Stařena. Bohyně konců, jejíž čas nastává na Dušičky. Je vládkyní zásvětí, světa za oponou, přerodů a náročných životních období, spojených se ztrátami. Příroda uléhá k zimnímu spánku, listnaté stromy se mění v holé kostry. Patří jí období, plné mlh, vyzývá ke zpomalení, introspekci a uzavírání věcí nedořešených. Její je čas uvědomování si přítomnosti smrti v našich životech a čas vzpomínek na předky, na ty, kteří žijí v našich vzpomínkách a paměti. Čas setkávání s našimi zesnulými přáteli, předky, učiteli, i se zesnulými sny a vizemi. Čas Baby Jagy, čas moudré a náročné čarodějnice, která zasvěcuje mladou Vasilisu. Čas, kdy se ukazuje, které mladé či naivní ideály mají zemřít, co je čas pustit a co má dost síly a potenciálu projít kotlíkem proměny.  Možná, že některé sny a vize, považované za zesnulé, jen v tomto kotlíku bublaly, aby k nám přišly znovu - v podobě jiné, často zralejší.  Čas bilancování, čas výběru semen, která mají být na jaře znovu zaseta. Zvířetem Morany jsou havrani a vrány, barvou nejtemnější čerň. Pro starší ženy je výzvou ke zrání do moudrosti vědmy – ženy, jež prošla životními cykly mladé dívky, matky i zráním středního věku. Bývá znázorňována ve dvou podobách – jako stará žena na konci života – ale i jako přísná černovlasá kráska, která posílá hrdiny na cestu do podsvětí. V rovině psychospirituální cesty vyzývá její ostrá kosa ke smrti ega.

Osmou Bohyní Kola roku je Meluzína, bohyně předků, bohyně živlu vzduchu. Bohyně času mezi zimním Slunovratem a Hromnicemi, kdy je země sevřena mrazy. Kdy se u ohně zpívaly báje z dob dávných předků. Kdy je vše ztišené, kdy z hlubin duše a ducha přichází inspirace. Čas spočinutí a zastavení. Čas prohlížení zažloutlých fotografií a naslouchání příběhům o těch, kdo žili před námi a na hmotné úrovni jsme se s nimi nesetkali. Chvíle zastavení, chvíle mezi životy, chvíle mezi výdechem a nádechem. Chvíle kontaktu se spirituálními kořeny bytí. Barvou Meluzíny je fialová a stříbrná, zvířaty ti ptáci, kteří tu přezimují. Mýtus Meluzíny má keltské kořeny, její český příběh pochází z Chodska – ale vypráví se i ve francouzském Lusignanu a obsahuje odkazy na keltský Avalon. Její místo v českém Kole roku na místě bohyně předků je tak velmi symbolické.

Devátou Bohyní je Libuše, Bohyně středu. Paní lidu této země, patronka národa. Ta, která sjednocuje, sceluje, vede. Ta, v níž jsou obsaženy všechny aspekty kola roku. Září jako jasný plamen vědomí ženského principu v duši žen i mužů. Principu, který se projevuje ve své síle i slabosti, v podobě ženy jako dárkyně života i smrti, jako té, která je spojena s cykly zrození, trvání i zániku. Především je tou, z níž pramení nezměrná láska ke všemu stvořenému. Libušin mýtus vypráví o ženě, která má věštecký dar, svobodně si volí svého muže, a spolu vládnou jako rovnocenní partneři a zakládají vladařskou dynastii. Vztahuje se tak jak k jarním bohyním, které zrají k partnerství, tak v sobě obsahuje aspekt mateřství a její věštecký dar – schopnost nahlížet za závoj běžné skutečnosti – ji spojuje s archetypem vědmy. A v jejím mýtu je nesporný keltský motiv - muž se stává králem nikoliv tím, že se jako král narodil, ale díky spojení s ženou, ztělesňující zemi, jíž má spravovat. A důležitý je i další prvek mýtu - není žádnou princeznou, která čeká, až ji zachrání princ na bílém koni. Naopak, když muži jejího kmene poukazují na to, že nechtějí vládu pouze jednoho principu, ženy, její bílý kůň vede muže k jejich budoucímu vládci. Tohle poselství rovnosti bylo dalšími mýty a vývojem společnosti bohužel smeteno. A zřejmě je čas se k němu vrátit a tvořit vyváženější svět. Prameny moderního feminismu se kladou do roku 1850, kdy se společenství amerických žen inspirovalo kmenovými zvyklostmi Irokézů. Dle nich měli muži i ženy své jasně určené kompetence a pravomoci k podílení se na chodu společenství - pro Američanky, které v té době neměly ani volební právo, byly velmi překvapivé. A inspirující. Přes oceán k nám tahle inspirativní vlna rovnosti žen a mužů přišla na národní úrovni v podobě manželky našeho prvního prezidenta - Charlotte Garrigue Masarykové. Manželství Masarykových bylo svazkem dvou rovnocenných lidí, kteří se navzájem inspirovali a doplňovali. Takže lze říci, že duch rovnocenného partnerství muže a ženy vane dějinami českého národa velmi silně. 

Završení

Pokud jste dočetli až sem, ještě jednou opakuji - berte vše výše napsané jako inspiraci k vaší vlastní cestě s Libušiným Kolem roku. Jsou to postřehy a vhledy ženy, která stojí na rozmezí mezi věkem matky a vědmy. Ženy k níž se po spoustě let vrátily sny a vize Bohyně v nečekané podobě. Po devítí letech od okamžku, kdy jsem se rozhodla vstoupit do výcviku kněžek Staré Evropy, kde jsme utkaly po vzoru novopohanského Avalonu české Kolo roku. Z cesty kněžky jsem vystoupila, cítila jsem ji jako anachronismus. Pozvolna se vynořilo poznání, že nikoliv kněžka, ale žena Libušina. Vnímám to jako výzvu k cestě  každodenního vědomého ženství, nikoliv "hraní si na Bohyni" ve stylu  - já jsem Bohyně a budu si dělat co chci a vy budete dělat co chci já. To spíš než psychospirituální zralostí zavání narcistní poruchou osobnosti.

A nyní, po řadě let, mé tehdejší spolubytí s ženami v kruhu  a tkaní kruhu Libušina přineslo nečekané ovoce v podobě nápadu poslat do světa malby bohyní další ženy z této komunity . Ukazuje, že Bohyně a my jsme konečně našly svůj způsob, jak skrze nás sdílet ženskou energii do světa.

Tak vám přeji, ať najdete svou radostnou a inspirativní cestu k ženskému principu v sobě i v okolním světě! 

Jiřina Macháčková

Liberec 8. 4. 2021

P.S. Pokud byste energii bohyní chtěly v sobě objevovat prostřednictvím tance, zvu na některý z mých tanečních seminářů, věnovaný ženským archetypům. 

P.P.S. A pokud máte chuť na trochu vtipného čtení, že občas máte tendenci brát se moc vážně, tu je.